V posledních týdnech se na anglických vzdělávacích fórech začaly množit palcové titulky: Norway bans AI in schools. Pod nimi vždy následovala vydatná diskuze – na jedné straně ti, kdo Norům tleskali za odvahu „chránit děti před zhoubnou technologií,“ na druhé ti, kdo mluvili o strachu z pokroku. Černá a bílá. Zákaz, nebo svoboda.

Osobně mám se skandinávským školstvím jen kusé zkušenosti – párkrát jsem byl na školách v Dánsku a loni jsem vedl online seminář o AI pro norské učitele. Ale i to mi stačilo k podezření, že skutečnost může být vrstevnatější než naznačují clickbaitové titulky.

Nechal jsem si proto pomocí AI zpracovat rešerši z norských primárních dokumentů – vládních tiskových zpráv, parlamentních usnesení, akademických studií. A protože vím, že dívat se na cizí zemi jen přes dokumenty nestačí, požádal jsem o zpětnou vazbu Margretu Tveisme, pedagogickou vedoucí norské národní digitální vzdělávací platformy v Bergenu. Margreta strojovou rešerši pročetla, opravila mi několik omylů a přidala kontext, který z novinových článků nevyčtete. Na konci článku najdete odkaz na sešit NotebookLM se všemi původními dokumenty – můžete si v nich vyhledávat sami a případně doplnit nebo opravit, pokud byste v textu našli chyby. Díky. 

Co se vlastně stalo

19. června 2026 norská vláda oznámila „nasjonale anbefalinger“ – národní doporučení – pro práci s generativní AI ve školách. Ne zákon, ne zákaz. Norský termín je anbefaling – doporučení. Základní a nižší střední školy v Norsku zřizují obce, vyšší střední školy kraje – a vláda jim nemůže nařídit, jak mají učit. Může jen doporučit. Jestli se tím obce budou řídit, je jen na nich.

Doporučení má tři stupně. Žáci 1.–7. ročníku (6–13 let) nemají generativní AI používat. Žáci 8.–10. ročníku (14–16 let) mohou AI používat pouze pod přímým dohledem učitele. Středoškoláci (17+) se mají naučit AI smysluplně využívat.

Řečeno jinak: doporučení říká, že učitelé by měli být s AI opatrní, zejména u mladších dětí, a měli by jí rozumět dřív, než ji pustí do výuky. Na tom asi není nic kontroverzního. Věřím, že by to bez mrknutí oka podepsalo všech 22 ministrů školství, které jsme tu měli od roku 1989.

Jenže pod tímto pragmatickým, v zásadě čistě pedagogickým krokem se skrývá pro cizince těžko čitelný chuchvalec vnitřních norských problémů a společenského kontextu. A právě ten je snadné odbýt paušálním „Norové zakázali na školách AI – konečně!“

Podloženo čím?

Vládní prohlášení opírá své doporučení o klesající vzdělávací výsledky a o to, že „výzkum ukazuje“ škodlivost nekritického používání AI ve škole.

Pokles je skutečný. Norští patnáctiletí jsou podle PISA 2022 na úrovni roku 2006. Každý čtvrtý čte pod minimální hranicí. Jenže PISA 2022 testovala žáky na jaře 2022 – půl roku před spuštěním ChatGPT. Příčinou poklesu tedy není AI. Norské výzkumné zdroje ukazují na kombinaci pandemie, nedostatečného důrazu na základní dovednosti a nezvládnuté digitalizace. Premiér Støre obě fakta uvádí ve stejné tiskové zprávě vedle sebe. Příčinnou souvislost výslovně netvrdí, ale čtenář si ji snadno může domyslet.

Formulace z vládního prohlášení „forskningen viser“ – výzkum ukazuje – přitom neodkazuje na žádnou konkrétní studii.

Kdybychom nějakou chtěli dohledat, pak jeden z nejcitovanějších výzkumů na toto téma, experiment Bastani a kol. z turecké střední školy (PNAS, 2025), skutečně prokázal, že nekontrolovaný přístup k AI může zhoršit učení – ale zároveň ukázal, že pedagogicky navržené ochranné prvky tento efekt eliminují (např. používat chatbota k sokratovskému dialogu, nikoli k okamžitému chrlení odpovědí). Navíc šlo o středoškoláky řešící matematiku. Výzkum zaměřený přímo na mladší děti a generativní AI je zatím v plenkách – systematické přehledy (Frontiers in Education, 2025) potvrzují, že naprostá většina studií se soustředí na středoškoláky a vysokoškoláky, navíc jich je málo. 

Norsko proti obrazovkám

Vládní doporučení o AI je jen poslední kapitolou širšího příběhu. V roce 2024 Norsko zavedlo zákaz mobilních telefonů na školách. Vláda se opírala mimo jiné o studii Sary Abrahamsson z Norské obchodní školy (NHH), která v té době existovala jako nerecenzovaný working paper a hlásila výrazné pozitivní dopady: o 60 % méně čerpání psychologické péče u dívek, pokles šikany u obou pohlaví, lepší známky. Norská média i vláda to přijaly jako důkaz, že zákaz funguje.

Jenže podrobnější pohled ukazuje jiný obraz. Studie v březnu 2026 vyšla v recenzovaném Journal of Human Resources — a její veřejně dostupný abstrakt říká: zákaz mobilů „nemá průměrný efekt na vzdělávání ani duševní zdraví.“ Efekty se projeví teprve po rozdělení dat podle pohlaví, a to hlavně u dívek. Volně dostupný working paper, který obsahuje plná data, přidává další důležité detaily: efekt na známky u dívek činil pouhých 0,08 směrodatné odchylky – tak málo, že je to na hranici statistického šumu. U chlapců se situace v oblasti duševního zdraví naopak zhoršila. Výsledky v oblasti poklesu šikany nedosáhly standardních prahů statistické významnosti. A většina škol ve vzorku ve skutečnosti mobily nezakázala – jen vyžadovala ztišení, takže co přesně „zákaz“ způsobil, je sporné.

Nic z toho neznamená, že diskuze o používání mobilů a různých aplikací a sítí dětmi je špatná. Ale norská vláda na těchto datech vystavěla narativ „zákaz mobilů fungoval, uděláme totéž s AI“ – a ten stojí na vratkých základech.

Kolem toho se v Norsku už několik let vede intenzivní „skjermdebatt“ – debata o obrazovkách. Rodiče-celebrity vedou kampaň za méně obrazovek ve školách a ministryně jim ráda naslouchá. V roce 2023 vláda zřídila odbornou komisi (skjermbruksutvalg), jejímž úkolem bylo shromáždit poznatky o vlivu obrazovek na děti a mládež. Zprávu vedl Robert Steen – politik, jehož těžce handicapovaný syn Mats žil pod přezdívkou Ibelin bohatý sociální život ve hře World of Warcraft. Matův příběh se stal námětem oceňovaného dokumentu Pozoruhodný život Ibelinův (2024) a pro mnohé Nory byl symbolem toho, že „čas u obrazovky“ může být i záchranné lano, ne jen hrozba. Že právě Steenovi svěřili vedení komise o vlivu obrazovek na děti, vypovídá o tom, jak rozporuplná je norská debata zevnitř. Komise svou zprávu zveřejnila koncem roku 2024 a její závěry skutečně nebyly tak jednoznačně negativní, jak veřejná debata očekávala: problém podle ní není samotný čas u obrazovky, ale to, co děti u obrazovek dělají, v jakém kontextu a s jakou podporou dospělých. Je ovšem otázka, jestli takto nuancovaná zpráva mohla mít na politiku vůbec vliv. Autoři knihy „Logg på!“ – sbírky 77 esejí od lidí ze škol a univerzit – upozorňují na totéž a volají po diferencovanějším přístupu. Ale tyto nečernobílé hlasy se prosazují hůře.

Politika pod tlakem

Tři dny před zveřejněním doporučení o AI ve školách – 16. června – zveřejnil norský Nejvyšší kontrolní úřad (Riksrevisjonen) zdrcující zprávu o stavu základních dovedností norských žáků. Norské kurikulum od roku 2006 definuje pět dovedností, které se prolínají všemi předměty: čtení, psaní, matematiku, ústní projev a digitální dovednosti. Riksrevisjonen zkoumal první tři z nich – čtení, psaní, počítání – a zjistil, že stát od roku 2002 investoval do jejich posílení 84 miliard norských korun (přes 180 miliard Kč). Výsledek? Podíl žáků se slabými výsledky vzrostl – v roce 2022 to byl téměř každý třetí. Nezávisle na tom – a čistě náhodou ve stejném týdnu – zveřejnila OECD vlastní hodnocení norského školství s výzvou ke „komplexní vzdělávací reformě.“

Norská vláda je menšinová a pod tlakem opozice. Omezení AI ve školách ale není panická reakce na krizi – je to další krok v řadě, která zahrnuje zákaz mobilů i návrh věkové hranice pro sociální sítě. Margreta Tveisme, která norskou vzdělávací politiku sleduje zevnitř, je přesvědčená, že vláda tyto kroky chystala delší dobu. Zprávy kontrolního úřadu a OECD jí nepřiměly jednat – ale nabídly politicky ideální moment, kdy oznámení zveřejnit. Vláda, která potřebuje ukázat, že něco dělá se školstvím, dostala do rukou zdrcující audit. A tři dny nato představí „řešení.“ To není náhoda.

A ministryně školství šla ještě dál: chce „posoudit,“ zda digitální dovednosti vůbec mají zůstat v seznamu pěti základních dovedností. Pokud by je Norsko skutečně vyřadilo, byl by to obrat o 180 stupňů oproti dvacetiletému směřování celého vzdělávacího systému. 

Co na to vedení škol?

V červnu 2026 vyšla zpráva „Kunstig intelligens i skolen“ (Umělá inteligence ve škole), zadaná norským Ředitelstvím pro vzdělávání (Utdanningsdirektoratet). Výzkumníci z bergenského institutu Ideas2evidence vedli rozhovory s 27 řediteli základních a středních škol po celém Norsku. Nabízí pohled zdola.

Lidé ve vedení škol jsou překvapivě optimističtí. Většina vidí v AI velký potenciál pro individualizaci výuky a podporu žáků se specifickými potřebami. Žádný z nich nepožadoval formální věkové omezení – přestože většina škol věk žáků přirozeně zohledňuje a na prvním stupni s AI pracuje opatrněji. Rozdíl je v tom, jestli si to rozhodne učitel, nebo mu to nařídí vláda. Jedna z ředitelek základní školy řekla přímo: zavedení omezení by bylo „velice nešťastné“ a představa, že AI brzdí rozvoj dětí, je „zcela mylná.“ Rozhodovat mají odborníci – učitelé, kteří znají své žáky.

Hlavní zjištění reportu: skutečný rozdíl mezi školami nespočívá v postoji k AI, ale v tom, jak systematicky s ní pracují. Report rozlišuje tři typy: školy pracující s AI promyšleně (s pedagogem pro digitální vzdělávání, sdíleným časem na výměnu zkušeností, jasným plánem), školy bez společné AI strategie a školy, které vyčkávají. Ty poslední ale neříkají „AI je špatná.“ Jeden z ředitelů základní školy to shrnul: „Dokud jsme od obce nedostali žádné pokyny, vyčkávali jsme.“

Vláda přitom deklaruje, že učitelé musí AI rozumět dřív, než ji začnou ve výuce používat. Na stránkách Utdanningsdirektoratet existuje vzdělávací balíček o AI (kompetansepakke). Ale ředitelé vyčkávajících škol popisují něco jiného: chybí jim čas, podpora i jasné pokyny. Aktivní školy uspěly proto, že měly nadšeného kolegu či kolegyni v roli průkopníka, vedení, které mu vytvořilo prostor, a systém pro sdílení zkušeností. Ne proto, že by dostaly lepší pokyny shora.

Margreta Tveisme to zasazuje do delšího příběhu – a zpochybňuje jednu z klíčových tezí norské vlády. Vláda tvrdí, že norské školství prošlo „nekritickou digitalizací,“ která poškodila výsledky žáků, a proto je třeba být s AI opatrný, aby se chyba neopakovala. Zní to logicky. Jenže Margreta, která ve školství pracuje od roku 1997, to vidí jinak. „Tento narativ o nekritické digitalizaci škol od devadesátých let je velmi sporný,“ napsala mi. A vysvětlila proč: když v roce 1997 nastoupila jako učitelka, žáci ve škole počítače neměli. Standardem byla jedna počítačová učebna pro celou školu – pár strojů na programování a základy kancelářských aplikací, dvě tři stanice v knihovně pro pět set žáků. K zásadní změně došlo teprve kolem let 2007–2008, kdy norští středoškoláci dostali vlastní počítače s otevřeným internetem. Přišlo to náhle, ve stejné době jako web 2.0 a zanedlouho smartphone. „Školní struktury na to nebyly vůbec připravené,“ píše Margreta, „a od té doby se snaží starý systém sladit s novou, disruptivní technologií.“

Problém tedy nebyl v tom, že by školy „nekriticky digitalizovaly“ po celá desetiletí. Problém byl v tom, že nová technologie přišla rychle a masivně, bez toho, aby se systém stihl přizpůsobit. A tato zkušenost – nepřipravenost systému na náhlou změnu – je přesně to, co se teď opakuje s AI.

Margreta přidává ještě jeden postřeh: „Nekritická digitalizace, chcete-li tomu tak říkat, proběhla v celé společnosti. A my se obracíme na školy — abychom od nich dostali pomoc, a zároveň abychom měli na koho ukázat.“

Z praxe to ilustruje situace kolem maturit. Norské písemné maturity fungují jinak než české. Zatímco u nás studenti píší zkoušky mnohdy v podstatě zpaměti, v Norsku směli středoškoláci od devadesátých let k písemným zkouškám nosit poznámky, učebnice i další zdroje – téměř bez omezení. Celý systém byl postavený na předpokladu, že student umí pracovat s informacemi, ne je memorovat. Od příštího roku ale budou zkoušky probíhat v uzavřeném prohlížeči bez přístupu k internetu. Digitální poznámky ani digitální zdroje povolené nejsou. Žáci, kteří se celou střední školu učili z NDLA (národní platformy digitálních učebnic) nebo jiných digitálních platforem, u maturity přijdou o své primární materiály. Žáci s papírovými učebnicemi si je přinést mohou. Je pravděpodobné, že školy na podzim začnou hromadně nakupovat papírové učebnice – ne proto, že by byly lepší, ale aby jejich žáci nebyli u zkoušek znevýhodněni.

ScioBot je AI pomocník pro učitele, který rozumí českému a slovenskému školství. Pomůže s přípravami a testy na míru vaší třídě i s bezpečnou prací žáků s AI přímo v hodině – tak, aby to dávalo pedagogický smysl. Zdarma, stačí se registrovat.

Vyzkoušet ScioBot

Co s tím v Brně, Blansku nebo Bohumíně

Norské doporučení samo o sobě není nutně nerozumný pedagogický krok. Třístupňový model – od zvýšené ochrany nejmenších po postupnou přípravu starších – je použitelný rámec i pro české školy. Důraz na to, že učitelé, kteří zavádějí AI do hodin, by o ní měli něco vědět, je asi přání všech, kdo se tímto tématem zabývají. Od Aše po Antananarivo. 

Ale pod tím je důležité vidět kontext. Norská vláda pod tlakem reaguje na reálný problém klesajících výsledků opatřením, které cílí na jiný problém. Důkazy, které předkládá, jsou slabší, než jak je prezentuje. A mediální zkratka „Norsko zakázalo AI“ zakrývá příběh, který je mnohem zajímavější než titulek.

Norský report o 27 ředitelích ukazuje jednu věc: školy, kde AI pomáhá, se neliší tím, že mají lepší vybavení nebo vstřícnější zřizovatele. Liší se tím, že mají člověka, který šel první, vedení, které ho nechalo, a prostor pro sdílení toho, co zjistil. A to jedno ministerské doporučení shora  nevyřeší – ani norské, ani české.

 

Sešit NotebookLM se zdrojovými norskými dokumenty

Zdroje: Vládní tisková zpráva (19. 6. 2026), Riksrevisjonen: Elevers grunnleggende ferdigheter (16. 6. 2026), Bastani et al.: Generative AI without guardrails can harm learning (PNAS, 2025), Abrahamsson: Smartphone Bans, Student Outcomes and Mental Health (working paper NHH 2024; recenzovaná verze Journal of Human Resources, 2026), Ferguson (2024), Frøyhov & Price (2025), Skjermbruksutvalget, Ideas2evidence: Kunstig intelligens i skolen — Rapport 14/2026, ARK&APP (UiO, 2016), Kotsis: Generative AI use in K-12 education (Frontiers in Education, 2025), Palmgren & Waterhouse: Logg på! (Bonnier Forlag, 2025). Komentáře: Margreta Tveisme, NDLA Bergen.

Text vznikl v interakci člověka (Andrej Novik) a stroje (Claude.ai, Scite.ai).